Psí tituly

(o CACIBech, CACech a BISech aneb jak to na výstavách chodí)

Ať už navštívíte jakoukoliv výstavu, rozhodně byste si měli přivstat, abyste dorazili k výstavním branám co nejdříve po zahájení (většinou kolem deváté hodiny). Jen tehdy totiž máte záruku, že opravdu uvidíte všechna přihlášená plemena, protože mnozí vystavovatelé navzdory výstavnímu řádu po posouzení opouštějí výstavní areál a odpoledne už jich tam není ani polovina. Navíc jsou psi po ránu živější, méně uondaní a působí tedy svěžejším a celkově lepším dojmem.

Vaším prvním počinem by mělo být zakoupení výstavního katalogu. Z něj se dozvíte, jaká plemena a v kolika jedincích jsou toho dne do soutěže přihlášena, jaký je časový harmonogram výstavy a také (pokud jsou pořadatelé důkladní) rozložení jednotlivých kruhů, tedy kde lze jednotlivá plemena vidět. Můžete si tak naplánovat, co chcete shlédnout nejvíce, bez čeho se obejdete, i kam zamíříte nejprve.

Doporučujeme také pečlivě prostudovat abecední rejstřík vystavovaných plemen - zde zjistíte, zda nebudou vystavována některá vzácnější plemena. Na větších výstavách je i laik orientačně pozná podle toho, že jsou přihlášena jen po jednom či dvou jedincích.

Milovník psů bez hlubší specializace si většinou zpočátku chce prohlédnout celou výstavu, zvláště pak "špeky" neboli rarity. To je jistě správné, ale to skutečné výstavní dobrodružství se skrývá uvnitř jednotlivých kruhů (tedy navzdory názvu zpravidla hranatých ohraničených prostor pro prezentaci vystavovaných psů) a na chuť mu lze přijít pouze tehdy, setrváme-li u jednoho kruhu delší dobu. Nestačí postát pět minut, je nutné nespěchat a trpělivě sledovat, co se uvnitř děje.

Jen tak budeme mít možnost pozorně si prohlédnout všechny psy v kruhu, podle čísel, jimiž jsou označeni, si je najít v katalogu a zjistit, z jaké chovatelské stanice pocházejí, jakého jsou pohlaví a stáří, zda jsou mezi nimi sourozenci či hosté z ciziny, kteří z nich jsou již ověnčeni výstavními úspěchy (tzv. šampióni) a také jak pracuje který rozhodčí.

Výstavní třídy

Soutěží se v několika výstavních třídách (samostatně vždy psi a feny zvlášť), i když zdaleka ne vždy jsou zastoupeny všechny níže uvedené:

• třída dorostu: psi a feny ve stáří 6 - 9 měsíců
• třída mladých: psi a feny ve stáří 9 - 18 měsíců
• třída otevřená: psi a feny starší 15 měsíců
• třída šampiónů: psi a feny starší 15 měsíců, kteří už získali titul šampióna (příp. třída vítězů pro zvířata, která již získala titul vítěze)
• třída veteránů: psi a feny starší 9 let
• třída pracovní: pro psy a feny starší 15 měsíců u pracovních plemen s předepsanou zkouškou z výkonu

Hodnocení rozhodčího

Nejdůležitější osobou v kruhu je rozhodčí. Ten nechá všechny psy jednoho pohlaví a dané třídy nastoupit a předvést v pohybu. Zatímco kolem něj psi se svými majiteli krouží, všímá si nejprve celkového vzhledu zvířat, jejich momentální kondice, mechaniky pohybu i toho, jak se umějí předvádět. Právě tento mnoha převážně začínajícími vystavovateli často podceňovaný fakt ("Můj pes je tak krásný, že se nepotřebuje nijak extra předvádět") může hrát rozhodující roli v boji o vítězství. Evidentně otrávený, zvolna se vlekoucí pes sebelepších kvalit působí vedle temperamentem sršícího, správným způsobem se prezentujícího, i když třeba o něco horšího zvířete ve výborné kondici mdle a nemá šancí.

Po zběžné prohlídce rozhodčí většinou zvířata předběžně seřadí podle kvality a znovu je nechá defilovat. Pak následuje zevrubná prohlídka všech psů, mnohdy doplněná kontrolou počtu zubů, prohmatání svalů a ujištění se o tom, že pes není monorchid (má sestouplá obě varlata). Velká plemena kontroluje rozhodčí na zemi, malá na stolku - vždy za přímé asistence jejich majitele.

Návštěvníci, kteří si většinou už stačili vytvořit vlastní názor na předváděné psy, nyní mají možnost zkonfrontovat ho s názorem rozhodčího. Zvláště zajímavé to je, pokud rozhodčí patří k těm zkušeným profesionálům, kteří oznamují a zdůvodňují svá rozhodnutí nahlas, pro diváky. Mělo by tomu tak být vždy, pokud jsou k tomu alespoň trochu vhodné podmínky.

Poté většinou následuje rozdělení psů na lepší skupinu, jejíž zástupci obdrží hodnocení výborný (po ohodnocení je poznáte podle modré stužky na krku), a ty ostatní, kteří mohou být velmi dobří (červená stužka), dobří (zelená stužka), výjimečné též dostateční (fialová stužka) a nedostateční (bez označení). Ve třídě dorostu se zadává známka velmi nadějný (žlutá stužka) a nadějný (bílá stužka).

Pozornost všech se nyní soustřeďuje na "výborné", i když i všichni ostatní budou posléze rozhodčím ohodnoceni a dostanou písemný posudek. Mezi "výbornými" rozhodčí většinou určuje pořadí, tedy "výborný 1" (V1) až "výborný 4" (V4), pokud to počet a kvalita vystavovaných psů dovolují. Na dobře organizovaných výstavách jsou k dispozici velké tabule, na které pomocníci rozhodčího zapisují čísla vystavovaných psů a vedle nich ocenění, která získali, včetně pořadí. Nakonec rozhodčí rozestaví psy, kteří se umístili na prvních místech.

Výstavní tituly

Pes označený jako "výborný 1" se většinou (i když ne vždy, titul není nárokový) stává vítězem třídy a postupuje do dalších soutěží s vítězi ostatních tříd (s výjimkou dorostu a veteránů). Mezi nimi tedy nejprve rozhodčí zvolí vítězného (nejlepšího) psa a fenu a ti nakonec spolu soutěží o titul absolutního vítěze plemene, "Best of Breed" (BOB).

Z těchto suchých fakt si těžko lze udělat představu, jak napínavé mohou soutěže o největšího psího krasavce být. Nechybí povzbuzování ani zklamané povzdechy, smích ani pláč, ba dokonce v závěru většinou dojde i na bouřlivý aplaus pro vítěze.

Na opravdu velkých výstavách všechno ještě ani v této chvíli nekončí, vítězové plemen nastupují ve finále výstavy (v pozdním odpoledni nebo na konci vícedenní soutěže) do závěrečné soutěže o nejkrásnějšího psa celé výstavy neboli "Best in Show" (BIS).

Speciální tituly

Kromě výše zmíněných titulů může nejlepší pes a fena jednoho plemene získat ještě další, mimořádně ceněné tituly - na speciálních, klubových, národních a mezinárodních výstavách je to "CAC" neboli čekatelství šampionátu krásy České republiky, na mezinárodních pak "CACIB" neboli čekatelství mezinárodního šampionátu krásy. Jedinec, kterému se podaří získat třikrát "CAC", z toho alespoň jednou na mezinárodní výstavě, a to vše v průběhu minimálně dvou výstavních sezón, získává titul "Český (národní) šampión krásy". Ten, který dostane čtyřikrát "CACIB" ve třech různých zemích a od tří různých rozhodčích (z důvodu co možná nejvyšší objektivity, i rozhodčí jsou jen lidé), z toho jeden v zemi bydliště majitele psa nebo v zemi původu plemene, se stává "Mezinárodním šampiónem krásy FCI", což je vůbec nejvyšší ohodnocení exteriéru, jakého se psu může dostat. Částečně srovnatelný s ním je snad jen titul Světového vítěze, který se však uděluje jednorázově vždy nejlepšímu psu a feně plemene na světové výstavě.

Vyvrcholení výstavy

Udělením titulu BOB končí posuzování. Když k tomu dojde i u nejpočetnějších plemen, což bývá někdy i pozdě odpoledne, následuje jiný typ soutěží, který už není zajímavý jen pro zasvěcené, ale pro všechny diváky bez výjimky. Koná se většinou na vyvýšeném pódiu a má slavnostnější ráz. Jedná se o soutěže o nejkrásnější pár, nejlepší chovatelskou skupinu, nejlepšího mladého vystavovatele, nejlepšího veterána apod., kam může své psy přihlásit každý vystavovatel.

Vše vrcholí soutěží o nejkrásnějšího psa výstavy. Na pódium nastupují nejhezčí představitelé od každého plemene, které bylo ten den posuzováno, aby se utkali v klání sice poněkud subjektivním (těžko lze objektivně stanovit, zda je krásnější afgánský chrt nebo boxer), ale o to divácky atraktivnějším. Pro ty návštěvníky, kteří na výstavu přišli i s cílem naučit se poznávat jednotlivá plemena psů, mají tyto závěrečné soutěže ještě jednu zásadní výhodu: bývají do mikrofonu odborně komentovány, takže se dozvíte nejen jaké plemeno před vámi právě defiluje, ale i další zajímavé informace o něm.