Který je ten pravý?

(aneb dobře míněné rady pro výběr plemene)

Je více než pravděpodobné, že čím více se budete seznamovat s nejrůznějšími zástupci psí říše, tím více ve vás poroste touha pořídit si některého z těch chlupatých krasavců domů. Stojíte před dvěma klíčovými rozhodnutími: Psa ano či ne ? A pokud ano, pak jakého?
Odpověď ani na jednu z těchto otázek není jednoduchá. Je totiž něco úplně jiného mít psy rád, chodit se jim obdivovat na výstavy, číst si o nich v knihách, mazlit se s nimi u známých - a nebo se o ně starat sedm dní v týdnu, 365 dní v roce a to vše krát deset či patnáct let!

Není úkolem tohoto textu zabývat se péčí o psa v celé její šíři a složitosti. Spokojme se s konstatováním, že pes patří k domácím zvířatům, která jsou vůbec nejnáročnější jak na čas, tak na peněženku, ale i psychické a fyzické dispozice svého majitele. S žádným jiným domácím mazlíčkem nemusíte s železnou pravidelností několikrát denně za každého počasí vyrážet ven, žádného není zapotřebí tak důsledně vychovávat a cvičit, žádný po vás také nevyžaduje navázání tak těsného a mnohdy svazujícího kontaktu. Na druhé straně pes poskytne člověku rovněž něco jedinečného: bezmeznou oddanost, lásku a přátelství až za hrob, věrnost bez hranic...

Dříve, než se pro koupi psa opravdu rozhodnete, pokuste se poctivě odpovědět na několik základních otázek:

• Souhlasí s pořízením psa celá rodina?
• Dokážete se doma shodnout na základních rozhodnutích? Při výchově psa je to nezbytné!
• Jste schopni zajistit, aby byl se štěnětem alespoň v prvních týdnech po převzetí stále někdo doma?
• Budete s ním schopni a hlavně ochotni trávit denně alespoň 1 - 2 hodiny (podle plemene) na procházkách?
• Můžete si dovolit obětovat měsíčně několik set korun, ale u velkých psů třeba i tisícikorunu, za psí krmení a další potřeby?
• Máte finanční rezervy, které vám umožní poskytnout psu v případě vážnějšího onemocnění odpovídající léčbu?
• A zbude vám potom ještě na daně ze psů, které ve městech nejsou malé?
• Jste zvyklí trávit volné večery většinou doma a ne na společenských dýcháncích?
• Jste ochotni přizpůsobit své prázdninové plány tak, abyste psa mohli vzít s sebou? Nebo máte alespoň příbuzné či známé, kteří by bylí ochotni se o psa postarat?
• Jste si jisti, že ani vy, ani vaši partneři, nejste chorobně čistotní a že vás nerozčílí každé smítko na koberci? Se psem jich podstatně přibude!
• Je v bezprostředním okolí vašeho bytu dostatek zelených ploch, vhodných k venčení?

Pokud jste na všechny, nebo alespoň na naprostou většinu otázek neodpověděli kladně, pokud si nejste jisti, že by vám vaše pracovní vytížení, duševní rozpoložení nebo momentální finanční situace dovolily se o psa odpovídajícím způsobem postarat, raději se potěšení, ale i starostí s ním prozatím vzdejte. Psy můžete milovat, aniž byste se stali jejich vlastníky. Právě rozumným přístupem nejvíce prokážete, že to s nimi myslíte dobře.

Když jste však tento malý test zvládli „na jedničku" a psa opravdu chcete, rozmlouvat vám to nebudeme. Spíše bychom vám chtěli trochu poradit s volbou správného plemene. U psů máte tu obrovskou výhodu, že si můžete vybrat společníka skutečně k obrazu svému. Nejen podle toho, který se vám nejvíce líbí, ale i s ohledem na váš naturel, zdravotní stav, fyzickou kondici, záliby a koníčky, prostředí, v němž žijete, i finanční předpoklady. Může se vám stokrát líbit afgánský chrt (ostatně komu by se nelíbil), ale pokud bydlíte v centru velkoměsta, nevlastníte velké auto a z duše se vám protiví kadeřníci, pročež raději sami na hlavě nosíte praktického „ježka", nebude to asi pro vás ta správná volba. Pokud nade vše milujete dlouhé výlety do přírody za každého počasí, raději si nepořizujte maltézáčka ani Ihasu apso - po návratu byste se nedočesali! Je-Ii vám nade všechno klid a protiví se vám vzrušení a hektika, radím vám dobře, vyhněte se teriérům, i když se vám právě foxteriér jeví jako vzor fyzické dokonalosti. A tak bychom mohli pokračovat donekonečna.

Bohužel, při pořizování psa se většina lidí stále řídí především svým vkusem či zrovna panující módou a na skutečné potřeby daného plemene nebere ohledy. Sotva jsou za námi vlny zájmu o nápadně chlupaté medvídkovité psy bobtaily, jejichž údržba byla nad síly většiny průměrných městských pejskařů, sotva trochu opadl boom severských plemen, jenž za sebou zanechal spousty smutných a znuděných malamutů a haskyů, doživotně odkázaných na krátké vodítko a městský parčík, už je tu móda další.

Dnes patří k dobrému tónu pořídit si labradorského nebo zlatého retrívra. Cožpak o to, psi to jsou skutečně krásní, navíc i dobromyslní, přátelští a snadno ovladatelní. Takže - jaký problém? Ovšem málokdo si uvědomí, že jsou to také psi lovečtí. Potřebují hodně pohybu, milují plavání a pohyb v přírodním terénu. Polehává ní na gauči jim rozhodně nesvědčí, mají sklony k tloustnutí a pohodlnosti - a jejich krása a vitalita, kvůli nimž si je někteří pořídí, je zakrátko tatam…

Větší lásku ke psům rozhodně projeví ten, kdo reálně odhadne své možnosti a pořídí si raději malého mopsíka, který se dostatečně vyběhá i na trávníku mezi paneláky a nejšťastnější bude při sledování večerních zpráv z bezpečí pánova klína.